Odolnost vůči klimatu prostřednictvím agrolesnictví a uhlíkového zemědělství

Uhlíkové zemědělství je zemědělský přístup, který zvyšuje schopnost půdy a vegetace absorbovat a ukládat oxid uhličitý (CO₂) z atmosféry. Zavedením udržitelných technik obhospodařování půdy, jako je agrolesnictví, pěstování krycích plodin, bezorebné hospodaření a lepší obhospodařování pastvin, snižuje uhlíkové zemědělství emise skleníkových plynů ze zemědělství a odstraňuje CO₂ z atmosféry. Tento přístup přispívá ke zmírnění změny klimatu a je příslibem diverzifikace příjmů zemědělských podniků prostřednictvím uhlíkových kreditů a plateb za ekosystémové služby. Využití potenciálu uhlíkového zemědělství v EU vyžaduje inovace a agrolesnictví představuje obzvláště životaschopné a škálovatelné řešení. Vzhledem k tomu, že EU urychluje své úsilí o dosažení klimatické neutrality do roku 2050, se uhlíkové zemědělství jeví jako slibná strategie pro zvýšení sekvestrace uhlíku v půdě a zároveň pro podporu udržitelného zemědělství. Agrolesnictví integruje stromy a keře s plodinami nebo hospodářskými zvířaty, což poskytuje příležitost pokračovat v produkci potravin a zachycovat atmosférický CO₂ a ukládat jej do dřevní biomasy a půdy. Tyto systémy zlepšují zdraví půdy, snižují erozi, zvyšují biologickou rozmanitost a posilují odolnost zemědělských podniků vůči extrémním povětrnostním jevům. Na rozdíl od konvenčních monokultur diverzifikuje agrolesnictví zdroje příjmů prostřednictvím dřeva, ovoce, ořechů a nedřevních produktů a služeb, čímž snižuje ekonomické riziko pro zemědělce.

Například program EU Green Deal nebo anglický program Sustainable Land Management uznávají agrolesnictví jako klíčovou součást udržitelné produkce potravin. Kromě toho se objevují dobrovolné trhy s uhlíkem jako potenciální zdroj příjmů pro zemědělce, kteří používají agrolesnické postupy, což jim umožňuje zpeněžit uhlík vázaný v jejich stromech a půdě. Navzdory svému potenciálu však agrolesnictví čelí problémům, jako jsou počáteční investiční náklady, dlouhá doba návratnosti a složitost měření a ověřování sekvestrace uhlíku. Abychom rozšířili zavádění, musíme posílit finanční pobídky, poskytnout jasné metodiky pro úvěry na emise uhlíku a nabídnout zemědělcům technickou podporu.

Probíhající výzkum v oblasti agrolesnictví pomáhá zdokonalovat osvědčené postupy, zlepšovat měření sekvestrace uhlíku a vypracovávat pokyny pro provádění v jednotlivých regionech. Projekty jako ReForest a DigitAF se zaměřují na optimalizaci kombinací stromů a plodin, pochopení dynamiky zdraví půdy a hodnocení dlouhodobých ekonomických přínosů pro zemědělce. Výzkumníci rovněž zkoumají pokročilé techniky dálkového průzkumu a monitorování řízené umělou inteligencí, aby zvýšili přesnost evidence uhlíku. Cílem iniciativ spolupráce mezi univerzitami, výzkumnými institucemi a tvůrci politik je vytvořit strategie založené na důkazech, které zajistí škálovatelnost a účinnost agrolesnictví. Vzhledem k tomu, že vědecký pokrok nadále formuje tento obor, je agrolesnictví připraveno stát se základním kamenem zemědělství v EU a podpořit jeho environmentální a ekonomickou odolnost.